Projekty 2026

Pečení z 28. 3. 2026 z Veletrhu pro dítě na BVV

Jsme čtyřčlenná rodina, která žije v malé obci Bošovice. Viktorka má staršího brášku Ondru, který je pro ni obrovským tahounem a tím nejskvělejším bratrem, jakého si mohla přát. Jsou sehraná dvojka a jeden na druhého nedá dopustit.

Naše dcera Viktorka se narodila již ve 24. týdnu těhotenství s váhou 530 gramů. Začátky byly velmi těžké a náročné. Každodenní dojíždění na neonatologii a později do Dětské nemocnice v Brně bylo po celé čtyři měsíce samozřejmostí. Jako rodina jsme nemohli být spolu a Viktorčin bráška, který se na sestřičku tolik těšil, ji znal pouze z fotografií.

Viktorka byla po narození velmi šikovná, ale její skutečný boj o život přišel až měsíc po narození – v době, kdy už to nikdo z lékařů nepředpokládal a kdy se čekalo, až bude mít dostatečnou váhu pro odchod domů. Toto období bylo tím nejnáročnějším v našich životech. Šance, že si dcerku přivezeme domů, byla téměř nulová. Nad vodou nás držel náš starší syn Ondra. Jeho dětská a čistá víra nikdy nepřestala věřit v sestřičku a často nám říkal: „Mami, tati, nebojte se, Vikinka za chvilku bude doma.“

Viktorka prodělala závažnou infekci, která vyústila v enterokolitidu – akutní nekrotizující zánět střeva. Podstoupila tři operace střev a lékaři jí museli vytvořit dočasný vývod. I přes maximální kyslíkovou podporu měla dlouhodobě nízkou saturaci kyslíku v krvi, což se neobešlo bez následků. Intubovaná byla dlouhých šest týdnů.

Jméno pro naši dcerku vybral její bráška Ondra. Tehdy nikoho z nás nenapadlo, jak symbolické toto jméno bude. Viktorka je naše Vítězka. Svou bojovností a chutí poprat se o život všem ukázala, že se nikdy nevzdá – i přesto, že jsme si naši vymodlenou holčičku, to nejstatečnější miminko, odváželi domů s prognózou „ležák“.

S touto prognózou jsme se odmítli smířit a vzali boj do vlastních rukou. Následovalo každodenní cvičení Vojtovy metody, Bobath koncept, terapeutický koncept dle Čápové, rehabilitace v českých i zahraničních lázních, hipoterapie, canisterapie a logopedie. Jednou ročně se snažíme Viktorce dopřát také delfinoterapii, která má na ni velmi pozitivní vliv po mentální stránce. Dcerka rovněž podstoupila dvě operace metodou Ulzibat kvůli uvolnění spastického napětí v končetinách a obličeji.

Postupně přišly těžké diagnózy: dětská mozková obrna – spastická kvadrupareza (postižení dolních končetin a lehce i horních), mikrocefalie, strabismus a zhoršená vizuomotorická koordinace. Mentálně se Viktorka vyvíjí, i když oproti vrstevníkům je přibližně o dva roky pozadu, což odpovídá pásmu lehkého mentálního postižení. Tyto diagnózy přijímáme s pokorou a věříme naší dcerce, že se nepřestane prát se svým osudem a i nadále bude lékařům dokazovat, že prognózy jsou jen slova.

Na naší náročné cestě jsme potkali také mnoho úžasných lidí. Díky nim mohla Viktorka v září 2023 nastoupit do běžné základní školy, kde má svou paní asistentku. Škola se jí velmi líbí, má tam

spoustu kamarádů a v červnu si domů přinesla už své druhé vysvědčení – se samými jedničkami.

Dnes je Viktorka devítiletá, upovídaná a usměvavá slečna, která má jeden velký sen: běhat venku s kamarády a se svým bráškou. V domácím prostředí už sama chodí, i když je její chůze stále nestabilní a často padá. Dokáže se ale sama postavit v prostoru. Aby mohla běhat i venku, je nutné nepřestávat s intenzivními rehabilitacemi, které bohužel nejsou hrazeny pojišťovnou. Nerovný terén je pro Viktorku stále velkou překážkou.

Přesto se nevzdává. I když si dnes už uvědomuje svůj handicap a nejednou se nás při pohledu na zdravé děti ptá:„ Mami, koukej, jak ty děti rychle běží. Proč já musím mít nožičky nemocné a nemůžu taky běhat?“ do dalších výzev jde s úsměvem a s ještě větší silou než dřív. Každý její pokrok je vykoupen každodenním cvičením a intenzivními pobyty – nic z toho není samozřejmostí.

Její síla, vytrvalost a chuť nevzdávat se, jsou obrovskou motivací i pro nás, rodiče.

Velmi bychom si přáli dopřát Viktorce co nejvíce terapií, ale vše je bohužel otázkou financí. Letošní náklady na rehabilitace, intenzivní pobyty, delfinoterapii, hipoterapii a potřebné pomůcky dosahují téměř 500 000 Kč. Jsme proto nesmírně vděční za jakoukoli pomoc, která pro nás – a především pro Viktorku – znamená šanci. Šanci na co nejběžnější život po boku vrstevníků a jejího brášky.

Za Viktorku a celou naši rodinu Vám z celého srdce děkujeme. Lenka Trojancová, maminka