Projekty 2019
 

Kubík se narodil císařským řezem v 37 týdnu těhotenství. Z důvodu nepřibírání a zjevného podvyživování se lékaři rozhodli takto jeho příchod na svět uspíšit. Jeho porodní váha byla 1790 g. Hned v porodnici jsme začali cvičit Vojtovu metodu. Po měsíci byl Kubík z porodnické JIP propuštěn domů, ale cvičení nám zůstalo dodnes a jen tak brzy ho ze svého denního programu nevypustíme. Na základě různých vyšetření mu byla přisouzena diagnóza centrální hypotonický syndrom s psychomotorickou retardací – tedy ochablé svalstvo ve spojení s mentálním opožděním. Naštěstí Kubík pokroky dělá, i když si na ně musíme vždy delší dobu počkat, to co se jiné děti dokáží naučit za několik týdnů, mu s velkým úsilím trvá několikanásobně déle. Nyní, ve svých skoro 10 letech pod dozorem fyzioterapeutky na rehabilitacích již zvládl sám pár samostatných krůčků. Rehabilitační lékaři nevidí důvod, proč by jednou neměl sám chodit, chce to ale čas a opakované intenzivní cvičení, které mu moc pomáhá. Nejvíce jsou vidět změny k lepšímu po absolvování intenzivních rehabilitací např. nyní po Therasuitu v Sarema Brno. Výtěžek sbírky využijí rodiče Kubíka na jeho rehabilitaci.
Díky Sboru dobrovolných hasičů v Obřanech jsme pro Kubíka mohli vybrat 4.100 Kč, 3.400 Kč přišlo na náš transparentní účet. Celkem jsme mohli na rehabilitaci přispět částkou 7.500 Kč. Za všechna pečení jsme již přesáhli 903.413 Kč. Děkujeme vám všem, kteří přispíváte nebo jakoli pomáháte!

Eliška má 17 let a její zdravotní stav je víceméně stejný od narození. Hlavní lékařská diagnóza je DMO plus několik souvisejících komplikací, kvůli nimž je téměř nepohyblivá. Sedí jen s oporou a posledních několik let je nucena nosit celodenně korzet. S chutí jí, zejména ovoce, s chutí se baví, zejména škodolibostmi, s chutí se směje, zejména hloupostem. Přes všechny nesnadnosti a omezení, které ji provází, to je velmi společenská a milá slečna. Eliška je díky svým zdravotním postižením téměř nepohyblivá, a tak zcela odkázána na pomoc jiných lidí. Těm jejich péči oplácí zpravidla úsměvem a nakažlivě dobrou náladou. Jednou z jejích oblíbených činností jsou výlety všeho druhu. Za kolo a do terénu používají její rodiče sportovní vozík Kozlík od Benecyklu. Z toho stávajícího Eliška pomalu, ale jistě vyrostla, takže by rodiče rádi pořídili tentýž model ve větším provedení. 
Na Pekařské sobotě, díky laskavému přispění zaměstnanců naší sponzorské pekárny Ireks Enzyma, jsme vybrali 11.892 Kč, dalších 2.450 Kč lidé poslali na náš transparentní účet. Celkem jsme Elišce poslali na její sportovní vozík částku 14.342 Kč. Celkem za několikaleté peční máme na kontě vybráno 895.913 Kč. Moc všem děkujeme, zvláště naší pekárně Ireks Enzyma.

Když se Denisova maminka dozvěděla, že je těhotná, a že čeká dvojčátka byla moc šťastná, ale radost ji bohužel moc dlouho nevydržela. Jejímu příteli a tátovi dvojčátek diagnostikovali rakovinu ve vysokém stádiu. Těhotenství probíhalo v pořádku, ale po psychické stránce na tom byla paní Jandová bohužel špatně, strašně se trápila, že léčba rakoviny nezabírá, a že jednoho dne zůstane s dvojčaty sama a oni nebudou mít tátu. Kluci se narodili předčasně, ve 29 týdnu těhotenství. Daniel se narodil s porodní váhou 1070 gramů a 36 cm, Denis se narodil s porodní váhou 970 gramů a 36 cm. Daniel na tom byl po zdravotní stránce líp, brzy byl bez dýchacích přístrojů, jen mu do inkubátoru byl pouštěn kyslík, pěkně toleroval stravu, přibíral a mírné krvácení v hlavičce se vstřebalo. Ale Denis na tom byl hůř, toho dva dny po porodu převezli do dětské nemocnice v Brně, jeho stav byl velmi vážný, měl masivní krvácení v hlavě a neprocházel mu mozkomíšní mok tak jak by měl, podstoupil první operaci, kde mu byl voperován port, kterým mu mohli ten nadbytečný mozkomíšní mok odsávat. Stále byl na dýchacích přístrojích, nepřibíral, netoleroval stravu. Měl podle doktorů 4% na přežití. Daniel se velmi lepšil, a už se čekalo jen na přibrání na váhu 2300 gramů, aby ho mohli propustit domů. Ten den nastal na začátku března. Denis byl stále na tom bohužel špatně a doktoři se rozhodli pro další operaci a voperování tvz. SHUNTU (hadička, která odvádí nadbytečný mozkomíšní mok z hlavy do žaludku, a ten se následně vstřebává).
Koncem března ale Daniel doma zkolaboval, přestal dýchat, a i přes poskytnutí první pomoci a přivolání záchranné služby, která ho oživila, byl převezen do dětské nemocnice na ARO, kde po dvou dnech zemřel. Po smrti Daniela se Denis začal rapidně zlepšovat, začal tolerovat stravu a SHUNT začal fungovat tak jak má. V květnu 2013 si ho maminka přivezla domů. Bylo to ale náročné, protože většinu dne proplakal, nespával, dostat do něho jídlo byl nadlidský boj, ale postupem času se to začalo zlepšovat.
V dubnu 2014 zemřel Denisův tatínek na následky rakoviny.
Denda byl střídavě celý rok v nemocnici a doma, protože jeho tělo odmítalo SHUNT. Koncem srpna 2014 je propustili z nemocnice, kde strávili tři měsíce. Od té doby je maminka s Dendou doma a užívají si života, jezdí na výlety, hrají si, si, cvičí, chodí plavat, na rehabilitace, na kontroly v nemocnicích, takový koloběh nemocného dítka. Denda má skoro po 40 operacích, a i když doktoři očekávali, že bude jen ležáček, vydávající skřeky, je usměvavé dítko, plné radosti, v jeho čtyřech letech se maminka dočkala krásného slůvka MÁMA, byl to nepopsatelný pocit to slyšet.
Cíl Denisové maminky je, aby se Denis uměl sám posadit, pohrát si a rozmluvil se. I když každý den cvičí, tak pokroky jsou velmi malé, začal používat levou ruku, kterou si dokáže podat hračku, držet flašku pití a napít se, a něco málo sníst.
A proto se Denisova maminka snaží našetřit peníze na lázně Klimkovice, od kterých očekává nějaké zlepšení v pohybu. 

Na Dětském dni se vybralo 4.370 Kč, dalších 27.050 Kč je prozatím věnováno na náš transparentní účet. Celkem jsem Deniskovi poslali částku 31.420 Kč a to hlavně díky vám všem, kteří jste přispěli! Děkujeme!!! 881.571 Kč, to je částka, kterou jsem za naše pečení celkově vybrali.